Urbanismus

Urbanistická struktura města Curitiba v Brazílii

Urbanismus je disciplína, jejímž cílem je zkoumat a plánovat vytvořené prostředí za účelem rozvoje sídelních útvarů (měst, vesnic) ve společensky funkční a udržitelné celky. Urbanistické projektování navrhuje uspořádání sídel, jejich částí a navazujících částí krajiny a navazuje tak na architekturu, popřípadě krajinářskou architekturu.

Ve střední, jižní a východní Evropě se pod termín urbanismus zpravidla zahrnuje i plánování sídel, které je složkou územního plánování. Od 20. století je urbanismus rovněž komponentem disciplíny urbanistická sociologie (nauka o urbánním životě a kultuře). Urbanistická sociologie se zabývá hranicí mezi kulturou a přírodou. Ta by měla být vedena tak, aby byla pro společnost co nejvíce efektivní. Kvůli rozvoji vědy a techniky se rozšiřuje možnost působení a dochází často k upřednostňování panství kultury před přírodou.

Územní plánování se zabývá plánováním a regulací vývoje měst, venkovského osídlení a krajiny. Usiluje o směřování k optimálnímu vývoji sídelních struktur, harmonickému uspořádání území, udržení ekologické rovnováhy a ochraně kulturního dědictví s cílem zajištění udržitelného rozvoje území v environmentálním, sociálním a hospodářském ohledu. Je zde zásadní rozdíl mezi utvářením a rozvíjením velkého města, malého města či vesnice. To se primárně odvíjí již od sociologie, konkrétně od rozdílů mezi obyvatelstvem venkova a města.

Město lze z pohledu sociologie definovat jako lidské sídlo, která má vysokou míru zalidnění a fungující dělbu práce, která dokáže zajistit poskytování služeb pro většinu populace. Městské inženýrství se zabývá urbanismem a územním plánováním, veřejnou infrastrukturou, městskými stavbami pro bydlení, občanskou vybaveností včetně staveb pro administrativu, zdravotnictví, kulturu a sport, průmyslovým stavitelstvím, stavební ekonomikou, moderním řízením atd.

Teorie 20. století

Plán na úpravu bulvárů v Paříži z roku 1910 s cílem zvětšit prostor pro dopravu

Athénská charta

Athénská charta je soubor zásad modernistického urbanismu z roku 1933 přijatý na konferenci CIAM. Výrazně ovlivnil urbanismus a výstavbu staveb po celém světě po celý zbytek 20. století. Její zástupce, švýcarský architekt Le Corbusier požadoval funkční oddělení měst a začaly se tak budovat například sídliště zcela oddělené od pracovních čtvrtí a velká segregace nastala i v dopravě.

Chicagská škola

Chicagská škola je označení myšlenkového proudu v sociologii z 20 až 40. let 20. století. Její nejvýznamnější koncepce pro urbanismus jsou "Ekologický přístup k analýze měst" a "Urbanismus jako způsob života". Ekologie měst je koncepce založená na termínu ekologie, což je studium adaptace rostlin a živočichů na okolní prostředí. Koncept vychází z předpokladu, že v přírodě jsou organismy systematicky rozmístěny v terénu tak, aby byla rovnováha mezi jednotlivými druhy, a aplikuje tuto myšlenku na městské prostředí. Města nerostou náhodně, ale reagují na okolní prostředí (bývají stavěna podél řek, na nížinách, na křižovatkách obchodních cest atd.).

Osidlování území a pohyb neboli přesun obyvatel ve městě a jeho aglomeraci podléhá podobným zákonitostem, které lze nalézt v přírodě. Jedná se hlavně o kompetici, invazi a sukcesi, které lze pozorovat na pohybu skupin obyvatel ve městě zapříčiněném soutěží o omezené zdroje (půdu). Například na počátku růstu města se obyvatelé snaží soustřeďovat kolem průmyslu (zdroj práce) a vytvářejí prostředí, které se časem stává stále přitažlivějším, a pak vzniká soutěž (kompetice) o jeho získání. Limity tohoto konceptu spočívají ve faktu, že nebere do úvahy význam záměrného projektování a plánování měst, což má za následek, že vyvinutý model uspořádání v praxi často nefunguje.

Součástí teorie je i fakt, že vysoká koncentrace a mobilita ve městech způsobuje slabší pouto mezi obyvateli města, například v porovnání s venkovem. To má dle autorů teorie za následek, že ve městě převažuje soutěživost nad spoluprací, což může být dle autorů podhoubí pro sociální patologie.

Síťová teorie

Francouzský urbanista Gabriel Dupuy aplikoval teorii sítí na urbanismus a tvrdí, že jediným dominantním charakterem moderního urbanismu je jeho síťový charakter, na rozdíl od odděleného pojetí prostoru (zónování).

Manuel Castells navrhl, že v rámci společnosti sítí, „prémiová“ síť infrastruktury (vysokorychlostní telekomunikace, „chytré“ dálnice, globální sítě aerolinek) selektivně propojuje nejvíc zvýhodněných uživatelů a místa a vynechává ostatní.

Vývoj v 21. století

Taktický urbanismus často do ulic dříve „obětovaných" automobilové dopravě vrací zeleň a lepší podmínky pro pěší, cyklistickou i veřejnou dopravu.

Od konce 20. století se urbanismus inspiruje tradičními metodami růstu měst (Nový urbanismus) a otevírá prostor iniciativám zdola, od samotných obyvatel města, příkladem toho je taktický urbanismus. V roce 2003 dochází k aktualizaci Athénské charty, která částečně upouští od původních požadavků.

Po roce 2010 vznikl koncept Města krátkých vzdáleností, který je založen principu, že obyvatelé mají všechny běžné denní potřeby v blízkém okolí svého bydliště. Někdy se teorie nazývá také jako 15minutové město.

Dánský architekt a urbanista Jan Gehl požaduje budování ulic v lidském měřítku, odmítá rozšiřování silniční sítě uvnitř měst s tím, že nové silnice kvůli dopravní indukci přinesou dost měst akorát víc automobilů. Navrhuje větší rozvoj pěší, cyklistické a veřejné dopravy.

Na začátku 21. století lze po světě sledovat také trend gentrifikace. Jde o renovaci zchátralých čtvrtí pro nové vysokopříjmové obyvatele. Gentrifikace tak zvyšuje hodnotu daného místa, často však donutí původní obyvatele k vystěhování, neboť si nemohou dovolit vysoké nájmy, drahé školné apod.

Řadu měst ovlivňuje také overturismus, tedy centra měst přeplněná turisty kvůli rozmachu cestovního ruchu.

Suburbanizace

Související informace naleznete také v článcích Suburbanizace a Sídelní kaše.

Suburbie v Las Vegas v USA. Tyto monofunkční čtvrti nenavazují na původní urbanistickou dopravu a neobsahují jiné funkci než bydlení. Obyvatelé tak jsou odkázání používat pro všechny potřeby automobily.

Vrchol suburbanizace probíhal ve Spojených státech amerických v 50. až 60. letech 20. století. V průběhu této doby se předměstské oblasti rozrostly o 48 %, zatímco centra měst se zvětšila o pouhých 10 %. Na předměstí se stěhovaly téměř výhradně bělošské rodiny, jejichž hlavním motivem bylo vyhledávání čistě bělošských škol pro svoje děti – v centrech měst se prosazovalo rasové míšení. V současnosti není dělicím prvkem mezi centrem a předměstím rasa, ale třída. Bohatší lidé hledají lepší bydlení a školy a odcházejí proto z problematických městských center. Podobný trend suburbanizace probíhal ve Velké Británii v okolí Londýna v mezidobí obou světových válek. Suburbanizace byla úzce spjata s budováním metra a další dopravní infrastruktury. V Česku nastala suburbanizace v 90. letech, architekt Pavel Hnilička tento trend popsal v knize Sídelní kaše.

Úpadek center velkoměst v USA

Společně s růstem předměstí ve USA probíhal úpadek městských center. Stěhování skupin obyvatel s vysokými příjmy na periferie snížilo daňové výnosy vnitřních městských částí. V centrech měst tak často chybí příjmy, neboť většina obyvatel je nízkopříjmová. Skutečnost ještě zhoršuje špatný stav budov, růst zločinnosti a vysoká nezaměstnanost. To ještě víc motivuje obyvatele, aby se z center stěhovali, čímž dále přispívají k jejich úpadku.

Urbanismus v Česku

Urbanismus v Česku se na začátku 21. století mění. Je zde sice návaznost na vývoj měst v období socialismu, od této doby lze ale sledovat velký pokrok. Svědčí o tom například počet dokončených bytů v Praze před rokem 1989 a nyní. Počet značně klesl, a to i z toho důvodu, že se o nových velkých zástavbách vede hlubší a náročnější debata.

V umění

Urbanismus je například tématem hry Václava Havla Asanace.

Literatura

• BAUMAN, Zygmunt a Tim MAY. Myslet sociologicky: netradiční uvedení do sociologie. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2010. Studijní texty (Sociologické nakladatelství). ISBN 978-80-7419-026-1
• GEURTSEN, Rein. Historie evropského urbanismu z nizozemské perspektivy. Praha : Fakulta architektury ČVUT v Praze, 2009. ISBN 978-80-01-04470-4
• GIDDENS, Anthony, SUTTON, Philip W., ed. Sociologie: Aktualizované a rozšířené vydání revidované Philipem W. Suttonem. Praha: Argo, 2013. ISBN 978-802-5708-071
• HRŮZA, Jiří. Svět měst. 1. vyd. Praha: Academia, 2014. 712 s. ISBN 978-80-200-1808-3. 
• JANDOUREK, Jan. Slovník sociologických pojmů: 610 hesel. Praha: Grada, 2012. ISBN 978-80-247-3679-2
• MAIER, Karel (ed.). Urbanistická čítanka I. Praha : Česká komora architektů, 2000. ISBN 978-80-9027-353-5
• MAIER, Karel (ed.). Urbanistická čítanka II. Praha : Česká komora architektů, 2003. ISBN 80-902735-8-0
• OUŘEDNÍČEK, Martin a Jana JÍCHOVÁ, ed. Sociální prostředí Prahy: město na prahu 21. století. Praha: Academia, 2017. ISBN 978-80-200-2729-0

Související články

• Geografie sídel
• Urbanizace
• Dezurbanizace
• Urbánní morfologie
• Navrhování měst

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu urbanismus na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo urbanismus ve Wikislovníku
• Asociace pro urbanismus a územní plánování ČR
• Nová Aténská charta – Zásady plánování měst vypracované Evropskou radou urbanistů v roce 1995
• Úloha městského inženýrství Archivováno 23. 9. 2015 na Wayback Machine.
• Územní plánování v Baťovském Zlíně
• Bata Cities by Jan Bata
• gradOST::

Autoritní data	NKC: ph116541 PSH: 262 GND: 4182741-7

Portály: Architektura a stavebnictví