Přeskočit na obsah

Maxmilián I. Habsburský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Maxmilián I. Habsburský
král a císař Svaté říše římské
císař Maxmilián I. v roce 1519 autor portrétu Albrecht Dürer
císař Maxmilián I. v roce 1519
autor portrétu Albrecht Dürer
Doba vlády14931519
Narození22. března 1459
Vídeňské Nové Město
Úmrtí12. ledna 1519 (ve věku 59 let)
Wels
PohřbenVídeňské Nové Město
PředchůdceFridrich III.
NástupceKarel V.
ManželkyMarie Burgundská
(Anna Bretaňská)
Bianca Marie Sforza
PotomciFilip I. Kastilský
Markéta
František
(levobočci)
Jiří Rakouský
Kornelius Rakouský
Leopold Rakouský
Barbora z Rottalu
DynastieHabsburkové
MottoPer tot discrimina rerum
(Přese všechny zkoušky)
OtecFridrich III. Habsburský
MatkaEleonora Portugalská
Podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Maxmilián I., v české literatuře též jako Maximilián I. (německy Maximilian I., 22. března 1459, Vídeňské Nové Město12. ledna 1519, Wels) byl rakouský arcivévoda z rodu Habsburků, syn císaře Fridricha III. a Eleonory Portugalské. V letech 1493–1519 byl římským králem (zvolen ve Frankfurtu 12. února 1486 6/7 kurfiřtů, vládl od 1493), který se od roku 1508 tituloval jako zvolený císař římský (k římské korunovaci se nikdy nedostavil). Byl dvakrát ženat, nejprve s dědičkou Burgundska Marií a později s bohatou Blankou Marií z rodu Sforza. Po prvním ovdovění se oženil per procurationem ještě s Annou Bretaňskou, dědičkou bretaňského vévodství, ale manželství, které nestačil konzumovat, bylo později prohlášeno za neplatné.

Maxmilián a jeho rodiče

[editovat | editovat zdroj]

Maxmiliánovi rodiče měli málo společného. Fridrich byl nemluvný starý muž s pevnými a veskrze počestnými zásadami, zabývající se astrologií, sbíráním vzácných kamenů a listin. Jeho žena, mladší o jedenadvacet let, vyrostla na portugalském královském dvoře v přepychu a nádheře. Měla laskavou povahu a příjemný vzhled. Navzdory svému mládí byla kultivovaná a vzdělaná. Eleonora císaři porodila za patnáct let manželství celkem šest dětí, z nichž první roky života přežili pouze Maxmilián a Kunhuta (Kunigunda). Císařovna zemřela, když bylo Maxmiliánovi osm let, což ho velmi zasáhlo, protože se cítil v blízkosti matky v bezpečí, starala se jak o jeho fyzický, tak psychický rozvoj. Hlubší vztah s otcem navázal až později, oba se snažili proniknout do tajů světa.

V ohrožení života se Maxmilián ocitl už v raném dětství, když se císař rozhodl přesídlit z Vídeňského Nového Města do Vídně. Tam císaře v důsledku intrik jeho bratra Albrechta uvěznili i s celou rodinou na hradě. Fridrich se rozhodně odmítl vzdát, a tak rodina v obleženém hradě trpěla hladem. V této době překonala mladá císařovna samu sebe, dodávala odvahu svému deprimovanému manželovi a vedla rozhovory se vzbouřenci. Zajetí císařovy rodiny trvalo téměř rok (1463–1464). Vysvobození jim přinesla až Albrechtova smrt.

Matka vedla své děti ke křesťanskému životu a kladla si za cíl vychovat ze svých dětí upřímné lidí a dobré křesťany. Měla jasné představy, jak by se měl budoucí císař chovat, což její muž nesplňoval (oblékal se obyčejně, stačilo mu skromné jídlo, nebyl příliš reprezentativním typem). Císař byl naopak toho názoru, že jeho žena syna příliš rozmazluje, což vedlo k mnohým dohadům mezi manželi. Fridrich za synova učitele vybral Petra Engelbrechta, jenž k dítěti rozhodně nepřistupoval láskyplně a s pochopením, měl dokonce od císaře svolení k tělesným trestům. Eleonora svého chotě přesvědčila, že je třeba nalézt pro Maxmiliána lepšího vychovatele. Syn měl po matce nadání pro jazyky, ovládal němčinu, španělštinu, italštinu, částečně angličtinu a později rychle ovládl na burgundském dvoře francouzštinu a vlámštinu. Byl nesmírně tělesně zdatný, o jeho hrdinských činech se později šířily fascinující historky (např. prý strčil hlavu do tlamy lvice). Princ ovládal lov se sokoly, což byl jeden z mála společných zájmů jeho rodičů. Proslul také jako vynikající tanečník a společník, dokonale ovládající umění konverzace, navzdory tomu, že v mládí měl určité problémy s řečí.

Západní politika: boj o burgundské dědictví

[editovat | editovat zdroj]
Vítězství vojsk Maxmiliána a anglického krále Jindřicha VIII. nad Francií u Guinegate roku 1513
Maxmiliánova mince s
burgundským Zlatým rounem

Jako osmnáctiletý získal Maximilián na jaře 1477 první válečné zkušenosti v boji s Maďary, kteří napadli Rakousy. Brzy poté se však odebral do Nizozemí, kde se oženil s dědičkou nedávno zesnulého burgundského vévody Karla Smělého Marií Burgundskou. V létě roku 1479 porazil v bitvě vojsko francouzského krále Ludvíka XI., který si nárokoval vládu nad Burgundskem. Boj o tzv. burgundské dědictví přinesl sice Habsburkům zisk bohatých nizozemských provincií, ale zároveň je zatáhl do dlouholetých a vyčerpávajících válek s Francií, které Maximilián vedl po celou dobu své vlády.

V roce 1495 se jako spojenec Ferdinanda II. Aragonského a papeže Alexandra VI. připojil k Benátské lize – alianci protivníků francouzského vlivu v Itálii. První italská válka skončila úspěšným vypuzením vojsk Karla VIII. z Itálie.

Švýcarské vítězství nad Maxmiliánem u Dornachu roku 1499 přispělo k faktické nezávislosti Švýcarska na Svaté říši římské.

Východní politika – za uherskou korunou

[editovat | editovat zdroj]
Maxmilián v rytířské zbroji na koni před obleženým městem

Křížová výprava

[editovat | editovat zdroj]

Maximilián byl velkým politickým fantastou a snílkem. Spřádal grandiózní politické plány, jež mu především měly zajistit územní zisky bez jeho osobní vojenské účasti. Celý život pomýšlel na uspořádání křížové výpravy proti Osmanským Turkům a jejich expanzi na Balkáně. Nikdy ji však nerealizoval, neboť mu to nedovolilo zaneprázdnění jinými naléhavými úkoly a také nedostatek peněz a vojska, se kterým se potýkal po celou svoji vládu.

Výjev z bitvy u Schönbergu
Posmrtný portrét

Bitva u Schönbergu

[editovat | editovat zdroj]

V bitvě u Schönbergu, ke které došlo v závěru války o landshutské dědictví v roce 1504, Maxmilián toužící po boji v čele svých lancknechtů a rytířské jízdy napadl a porazil české žoldnéře vracející se domů z Německa. Byla to poslední bitva, ve které čeští válečníci použili husitskou bojovou taktiku včetně tzv. vozových hradeb, které ovšem nemohli v této bitvě plně využít. V bitvě zahynulo na 1600 Čechů, ale Maxmilián ocenil statečnost nepřítele a 700 přeživších zajatců nechal okamžitě po bitvě propustit, aniž by požadoval zaplacení výkupného. Maxmilián si vítězství nad obávanými českými kacíři velmi cenil a výjev z této bitvy se nachází na čestném místě na jeho sarkofágu v Innsbrucku.[1]

Na Říšském sněmu ve Wormsu, který byl svolaný roku 1495, došlo ke snaze Maxmiliána o posílení pozice císaře tzv. Maxmiliánovými reformami, který zesílily centralizaci říše a zřídily stálé celoněmecké instituce jako např. Říšskou kancelář, Říšskou dvorní radu a Říšský komorní soud. Byl vyhlášen tzv. „věčný zemský mír“, který omezil vedení soukromých válek mezi šlechtou.

V roce 1496 nařídil Maximilián I. vyhnání všech Židů ze Štýrska a Vídeňského Nového Města.[2]

Smrt a hrob

[editovat | editovat zdroj]

Maxmilián I. zemřel na hradě Wels, ale podle svého testamentu chtěl být pohřben bez balzamování těla v kapli sv. Jiří svého hradu ve Vídeňském Novém Městě, a to pod stupni hlavního oltáře, oblečen prostě do rytířského oděvu člena Řádu sv. Jiří (černý plášť s křížem). Podle posmrtného portrétu byla jeho závěť splněna. Nedokončený Vischerův mnohafigurový náhrobek v dvorním kostele v Innsbrucku tak zůstal pouhým kenotafem a památníkem dynastie.

Filip Sličný se narodil v Bruggách z manželství Maxmiliána a vévodkyně Marie Burgundské. Od roku 1504 byl spoluvládcem své manželky Jany Kastilské ve španělské Kastilii.

Maxmiliánův vnuk Karel V. byl císařem římským, vévodou burgundským a prvním králem španělským z dynastie Habsburků.

Maxmiliánův druhý vnuk Ferdinand I. Habsburský byl rakouský arcivévoda a od roku 1526 český a uherský král.

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
Albrecht II. Moudrý
 
 
Leopold III. Habsburský
 
 
 
 
 
 
Johana z Pfirtu
 
 
Arnošt Habsburský
 
 
 
 
 
 
Bernabo Visconti
 
 
Viridis Visconti
 
 
 
 
 
 
Beatrice Regina della Scala
 
 
Fridrich III. Habsburský
 
 
 
 
 
 
Zemovít III. Mazovský
 
 
Zemovít IV. Mazovský
 
 
 
 
 
 
Eufemie Opavská
 
 
Cimburgis Mazovská
 
 
 
 
 
 
Algirdas
 
 
Alexandra Litevská
 
 
 
 
 
 
Juliana Tverská
 
Maxmilián I. Habsburský
 
 
 
 
 
Petr I. Portugalský
 
 
Jan I. Portugalský
 
 
 
 
 
 
Teresa Lourenço
 
 
Eduard I. Portugalský
 
 
 
 
 
 
Jan z Gentu
 
 
Filipa z Lancasteru
 
 
 
 
 
 
Blanka z Lancasteru
 
 
Eleonora Portugalská
 
 
 
 
 
 
Jan I. Kastilský
 
 
Ferdinand I. Aragonský
 
 
 
 
 
 
Eleonora Aragonská
 
 
Eleonora Aragonská
 
 
 
 
 
 
Sancho Kastilský z Alburquerque
 
 
Eleonora z Alburquerque
 
 
 
 
 
 
Beatrix Portugalská
 
  1. Ecce Homo - závěrečná bitva o landshutské dědictví. Český rozhlas [online]. 2004-09-12 [cit. 2020-10-13]. Dostupné online. 
  2. DEAN PHILLIP BELL. Sacred Communities: Jewish and Christian Identities in Fifteenth-Century Germany. [s.l.]: Brill, 2001. ISBN 0-391-04102-9. S. 119. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • WIESFLECKER H., Kaiser Maximilian I. Das Reich, Österreich und Europa and der Wende zur Neuzeit, 4 díly, Wien 1971 - 1981
  • LEITNER Thea, Zlaté nevěsty Habsburků, 1. vyd., Praha 2002, ISBN 80-7202-999-1
  • GRÖSSING Sigrid-Maria, Maxmilián I. : zakladatel habsburské světové říše, 1. vyd., Praha 2004, ISBN 80-249-0340-7
  • GRÖSSING Sigrid-Maria, Lásky trůnu habsburského, Praha 1992, ISBN 80-7023-136-X
  • WEISSENSTEINER Friedrich, Velcí panovníci rodu habsburského, 1. vyd., Praha 1996, ISBN 80-7202-050-1
  • HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové. Životopisná encyklopedie. Praha: Brána ; Knižní klub, 1996. 408 s. ISBN 80-85946-19-X. 
  • RAPP, Francis. Svatá říše římská národa německého. Od Oty Velikého po Karla V. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2007. 316 s. ISBN 978-80-7185-726-6. 
  • SCHNEIDMÜLLER, Bernd; WEINFURTER, Stefan, a kol. Die deutschen Herrscher des Mittelalters : Historische Porträts von Heinrich I. bis Maximilian I. München: Beck, 2003. 624 s. ISBN 3-406-50958-4. (německy) 
  • SUCHÁNEK, Drahomír. The Emperor Maximilian I and the Possibility of Personal Connection of Empire and Papacy. In: SKŘIVAN, Aleš; SUPPAN, Arnold. Prague Papers on the History International Relations. Prague: Institute of World History, 2008. Dostupné online. ISBN 978-80-7308-254-3. S. 57–72. (anglicky)

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce:
Fridrich III.
Znak z doby nástupu Král Svaté říše římské
Maxmilián I. Habsburský
14931519
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel V.
Předchůdce:
Fridrich III.
Znak z doby nástupu Rakouský arcivévoda
Maxmilián I. Habsburský
14931519
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel V.
Předchůdce:
Vilém II. Saský
Znak z doby nástupu Lucemburský vévoda
Maxmilián I. Habsburský
14821516
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Karel V.