Kadidlo
Kadidlo (latinsky olibanum, anglicky frankincense, německy Weihrauch, hebrejsky לבונה – levona, arabsky لُبَان – lubbān, řecky λήδανον či λάδανον, v pravoslaví se kromě obecného výrazu кадило – kadilo používá spíše výrazu ла́дан – ladan) je vonná pryskyřice, která se připravuje z tzv. klejopryskyřice. Získává se z kmene kadidlovníku (Boswellia); užívaná v kombinaci s myrhou a balzámem, při pálení vydává kořeněné aroma.
Používá se často při různých náboženských obřadech i při meditacích. Užívání kadidel jako součást náboženského rituálu převzalo ve starověku východní, později i západní křesťanství. Pro uchovávání kadidla se užívá nádoba zvaná loďka, ze které se kadidlo sype na žhavé uhlíky v kadidelnici, pomocí které se pak vonný kouř rozptyluje.
Historie
[editovat | editovat zdroj]V nejjižnější části Ománu, dnešním Dafáru, se začal pěstovat kadidlovník pravý (Boswellia sacra) už ve starověku. Spolu s jinými vonnými esencemi se zrna této pryskyřice používala v kadidelnicích v chrámech po celém světě – v Egyptě, na Blízkém východě i v antickém Římě. Byl to velmi důležitý produkt pro náboženské obřady; při křesťanských bohoslužbách se kadidlo k okuřování[1] používá i dnes.
Kadidlo je zmíněno v Bibli jako jeden ze tří darů, které mudrci přinesli narozenému Ježíšovi, což ukazuje, jak cenné v té době bylo. Římský spisovatel Plinius starší v 1. století uvedl, že obchodování s kadidlem udělalo z obyvatel Ománu jedny z nejbohatších lidí světa. Kadidlo bylo ceněno více než zlato. V 2. století se už vyváželo přibližně 3000 tun kadidla za rok do Řecka, Říma a zemí kolem Středozemního moře.
Produkce
[editovat | editovat zdroj]Kadidlovník (Boswellia sacra), což je dvouděložná dřevina z čeledi březulovitých, produkuje vonnou klejopryskyřici, která se průběžně sbírá jako kadidlo. Získává se nařezáváním kůry kmenů. Zaschlé výrony mají tvar kulovitých hrudek, zrn nebo krápníčků.
Významnou složkou kadidla jsou triterpenické kyseliny boswelliové. Používají se do nakuřovacích prášků i do zubních past, náplastí a mastí. V arabské lidové medicíně a u beduínských kmenů je kadidlo hojivým prostředkem.
Kadidlo jako vonná složka se často používá při výrobě parfémů[2], oblíbená je zejména mezi současnými niche parfuméry (niche = z francouzštiny mimořádný, ojedinělý).
K hlavním vývozcům patří Somálsko, severní Etiopie a jih Arabského poloostrova.
Účinky
[editovat | editovat zdroj]Podle studie z roku 2008 mají aktivní látky v kadidlové pryskyřici psychoaktivní účinky – snižují úzkost a působí antidepresivně.[3][4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Všeobecné pokyny k Římskému misálu. Editio typica tertia 2002. vyd. Praha: Česká biskupská konference, 2003. 112 s. ISBN 80-239-9572-3. S. 73–74.
- ↑ PETR, Jaroslav. VĚDA: Ohrožené a vzácné kadidlo [online]. [cit. 2016-01-11]. Dostupné online.
- ↑ Burning Incense Is Psychoactive: New Class Of Antidepressants Might Be Right Under Our Noses [online]. ScienceDaily, 20.05.2008. Dostupné online. ((anglicky))
- ↑ MOUSSAIEFF, A.; RIMMERMAN, N. Incensole acetate, an incense component, elicits psychoactivity by activating TRPV3 channels in the brain. Federation of American Societies for Experimental Biology. Roč. 2008, čís. 22, s. 3024–3034. Dostupné online. DOI 10.1096/fj.07-101865. ((anglicky))
