Přeskočit na obsah

Josef Vašica

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Prof. PhDr. Josef Vašica
Prof. PhDr. Josef Vašica
Prof. PhDr. Josef Vašica
Narození30. srpna 1884
Štítina
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí11. dubna 1968 (ve věku 83 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníhřbitov Velehrad
Povolánípedagog, spisovatel a kněz
NárodnostČeši
Alma materVídeňská univerzita
Tématacírkev, literatura, vzdělávání, překlad a publicistika
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Vašica (30. srpna 1884 Štítina[1] – 11. dubna 1968 Praha) byl český teolog, filolog, slavista, biblista, literární historik, editor, publicista, překladatel, katolický kněz a vysokoškolský pedagog, který významným způsobem přispěl k poznání staroslověnského písemnictví a české literatury období baroka.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval gymnázium v Opavě, kde na něj měl veliký vliv tehdejší ředitel Vincenc Prasek. Později absolvoval Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Olomouci. V roce 1906 byl vysvěcen na kněze. Od roku 1907 studoval na vídeňské univerzitě slavistiku a klasickou filologii. Mezi jeho učiteli byl i známý slavista prof. Vatroslav Jagić.

Po studiích nastoupil jako profesor latiny a češtiny na Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži. V roce 1919 získal docenturu a později se stal profesorem na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci a založil zde stolici staroslověnštiny. V roce 1937 se přestěhoval do Prahy, kde vyučoval na teologické fakultě UK. Jeho zásluhy o vědní obory staroslověnský jazyk a literatura a česká literatura byly oceněny členstvím v České akademii věd a umění (mimořádný člen od 11. 12. 1940), dopisujícím členem Královské české společnosti nauk se stal 9. 1. 1935, mimořádným v roce 1937.[2] Od října 1940 byl členem Pražského lingvistického kroužku.[3]

V roce 1950 byl po reorganizaci českého bohosloveckého vysokého školství poslán do důchodu. V závěru života pobýval rád v Klimkovicích.

Společný hrob kněží, Velehrad

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

Josef Vašica se ve své práci zaměřoval na studium staroslověnského jazyka, nejstarší překlady bible do češtiny a literaturu českého baroka.

Byl prvním badatelem, který upozornil na významná literární díla baroka, která byla pozapomenuta nebo ostatními badateli opomíjena (např. na osobu barokního kněze a kazatele Ondřeje Františka Jakuba de Waldta, Bohumíra Josefa Hynka Bilovského, Františka Matouše Kruma etc.).[4][5] Vašica významným způsobem přispěl k poznání barokní literatury – především poezie – a pomohl tak změnit převládající negativní hodnocení kultury období 17. a 18. století v českých dějinách (za komunistické diktatury zpravidla označované jako „doba temna“). Spolu s historikem Zdeňkem Kalistou usiloval o rehabilitaci českých dějin v pobělohorské době. Jeho práce shrnutá do knihy České literární baroko (1938, reedice až roku 1995) zpřístupnila veřejnosti překvapivě hluboká díla české barokní poezie, např. Bedřicha Bridela.

Výběrová bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Druhá staroslověnská legenda o sv. Václavu. In Sborník staroslovanských literárních památek o sv. Václavu a sv. Lidmile (Praha 1929)
  • Staročeské evangeliáře (Praha 1931)
  • K dějinám staršího českého písemnictví (Praha 1931, 1937)
  • České literární baroko (Praha 1938, Brno 1995)
  • Slovanská bohoslužba v českých zemích (Praha 1940)
  • Slovanská liturgie sv. Petra (Olomouc 1945)
  • Účast Slezska na českém literárním baroku (Opava 1946)
  • Soupis staroslovanských rukopisů Národního musea v Praze (s Josefem Vajsem, 1957)
  • Slovník jazyka staroslověnského (spoluautor 1958)
  • Literární památky epochy velkomoravské 863–885 (1. vyd. Praha 1966, 2. vyd. Praha 1996, 3. vyd. Praha 2014)
  • Eseje a studie ze starší české literatury (2001)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnosti Mokré Lazce
  2. ↑ Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 317–318.
  3. ↑ Pražský lingvistický kroužek v dokumentech, s. 374, 400.
  4. ↑ HRUŠKA, Petr. Josef VAŠICA. www.slovnikceskeliteratury.cz [online]. 2006-08-16 [cit. 2018-01-07]. Dostupné online. 
  5. ↑ Obec Štítina - Osobnosti - Prof. PhDr. Josef Vašica. www1.stitina.cz [online]. [cit. 2018-01-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-01-07. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 7. sešit. Ostrava : Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě, 1996. 157 s. ISBN 80-7042-461-3. S. 133–135.
  • ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 681–682. 
  • Encyklopedický slovník křesťanského Východu / Edward de Farrugia ; odpovědný redaktor českého vydání Pavel Ambros. Olomouc : Refugium Velehrad–Roma, 2010. 1039 s. ISBN 978-80-7412-019-0. S. 935.
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 163–164. 
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Československá slavistika v letech 1918–1939. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. 469 s. S. 139, 251. 
  • KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760 : biograficko-bibliografický slovník. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 492–493. 
  • MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/II. U–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Praha: Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3. S. 1241–1246. 
  • Pražský lingvistický kroužek v dokumentech / Petr Čermák, Claudio Poeta, Jan Čermák. Praha : Academia, 2012. 783 s. ISBN 978-80-200-2097-0.
  • Profesor Josef Vašica : jeho život, vztahy k rodině a k rodnému kraji : sborník k 110. výročí jeho narození / uspořádal Vladimír Neuwirth. Olomouc : Matice cyrilometodějská; Opava : Bibliotheca Cyrilo-Methodiana, 1994. 149 s. (Soupis prací prof. dr. Josefa Vašici sestavil František Hradecký, s. 106–132).
  • PUTNA, Matin C. Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848–1918. Praha: Torst, 1998. 801 s. ISBN 80-7215-059-6. 
  • PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech : 1918–1945. Praha: Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6. 
  • Soupis prací profesora Dr. Josefa Vašici / Literatura o Josefu Vašicovi. In VAŠICA, Josef. Z církevněslovanských rukopisů Národní knihovny v Praze a Slovanské knihovny : soupis a popis / k vydání připravila Zoe Hauptová a Helena Rudlovčáková. Praha : Národní knihovna v Praze – Slovanská knihovna ve spolupráci se Slovanským ústavem, 1995. 195 s. ISBN 80-7050-189-8. S. 143–195.
  • STEFAŃSKI, Michał. Czeska krytyka katolicka lat 1918–1938. Varšava: PAV, 2007. 156 s.
  • ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 432–433. 
  • VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. S. 300–301. 
  • Турилов А. А. Вашица Йозеф // Православная энциклопедия. — М. : Церковно-научный центр «Православная энциклопедия», 2004. — Т. VII. — С. 341-342. — 752 с. — 39 000 экз. — ISBN 5-89572-010-2.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josef_Vašica&oldid=23992981“