Přeskočit na obsah

Front de gauche

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Levicová fronta
Datum založení2009
Datum rozpuštění2018
IdeologieDemokratický socialismus
antikapitalismus
Republikanismus
Evropská stranaStrana evropské levice
Politická skupina EPžádná
Barvyčervená, zelená
Oficiální webfrontdegauche.fr
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Front de gauche (FG, česky Levicová fronta), celým názvem Front de gauche pour changer d'Europe (Levicová fronta pro změnu Evropy), byla volební koalice Francouzské komunistické strany (PCF) a Levicové strany (PG) původně pro volby do Evropského parlamentu 2009. Cílem koalice bylo sdružit francouzskou radikální levici v odporu vůči ekonomickému liberalismu Evropské unie a ratifikaci Lisabonské smlouvy.

Volby do Evropského parlamentu 2009

[editovat | editovat zdroj]
Znázornění zisku hlasů podle územních celků

Do volební koalice se odmítla zapojit Nová antikapitalistická strana, vzniklá po dobrovolném rozpuštění trockistické Revoluční komunistické ligy (LCR). Menšinová frakce vzešlá z někdejší LCR, vystupující pod názvem Jednotná levice, se do koalice přesto zapojila. Dále byla vedena neúspěšná jednání se stranou Dělnický boj, která se nakonec rozhodla kandidovat samostatně a s hnutím Alternatifs. Do fronty se zapojily pouze jednotlivé osobnosti z Republikánského a občanského hnutí, které participaci v koalici podmiňovalo účastí Socialistické strany. Zastoupení na kandidátce má také Konvence pro pokrokovou alternativu.

Následující tabulka znázorňuje počet získaných hlasů podle volebních obvodů (přehled zahrnuje i zisk Aliance zámořských stran).

Obvod
První kandidát
Strana
Hlasy
v %
Mandátů
Severozápad
Jacky Hénin
PCF
169 786
6,48
1
Západ
Jacques Généreux
PG
114 909
4,58
0
Východ
Hélène Franco
PG
84 515
3,89
0
Jihozápad
Jean-Luc Mélenchon
PG
213 926
8,15
1
Jihovýchod
Marie-Christine Vergiat
-
173 491
5,90
1
Massif central-Centre
Marie-France Beaufils
PCF
108 311
8,07
0
Île-de-France
Patrick Le Hyaric
PCF
176 817
6,32
1
Outre-mer
Élie Hoarau
PCR
73 117
21,01
1
Francouzská republika
'
'
1 114 872
6,47
5

Regionální volby 2010

[editovat | editovat zdroj]
Znázornění složení regionálních koalic Levicové fronty

Pro regionální volby 2010 se kandidátky Levicové fronty lišila podle regionů. Kromě PCF a PG, které ve většině regionů tvořily páteř FG, se do fronty regionálně zapojilo hnutí Les Alternatifs, Federace pro sociální a ekologickou alternativu, Komunistická strana dělníků Francie a další.

V některých regionech (např. v Burgundsku) se komunisté oficiálně spojili do koalice se Socialistickou stranou, byť menšinové ("disidentské") frakce nadále participovaly na kandidátce Levicové fronty. Nová antikapitalistická strana, která postupovala ve většině regionů samostatně, se s FG spojila pouze ve třech regionech, právě ve kterých se komunisté spojili se socialisty.

Region
První kandidát
Hlasy
v %
Postup do 2. kola
Alsasko
Jean-Yves Causer
9 712
1,87
ne
Akvitánie
Gérard Boulanger
64 370
5,95
ano
Auvergne
André Chassaigne
68 146
14,26
ano
Burgundsko
Sylvie Faye-Pastor
22 290
4,32
ne
Bretaň
Gérard Perron
38 556
3,51
ne
Centre-Val de Loire
Marie-France Beaufils
59 034
7,35
ano
Champagne-Ardenne
Anthony Smith
18 448
4,87
ne
Korsika
Dominique Bucchini
13 107
10,02
ano
Franche-Comté
Evelyne Ternant
16 172
4,05
ne
Île-de-France
Pierre Laurent
189 193
6,55
ano
Languedoc-Roussillon
René Revol
76 418
8,60
ne
Limousin
Christian Audouin
36 634
13,13
ano
Celkem
-
1 137 250
5,84
-
Region
Fúze
Hlasy pro koalici
v %
Mandáty
Hlasy pro samostatnou kandidátku
v %
Mandáty
Akvitánie
Ano (se socialisty a zelenými)
643 763
56,33
58
-
-
-
Auvergne
Ano (se socialisty a zelenými)
305 828
59,68
33
-
-
-
Limousin
Ne
-
-
-
56 092
19,10
6
Centre-Val de Loire
Ano (se socialisty a zelenými)
443 323
50,00
49
-
-
-
Korsika
Ano (s různými levicovými subjekty)
52 663
36,62
24
-
-
-
Celkem
(socialisté, zelení, FG & další levicové subjekty)
9 834 486
46,40
1 006
56 092
0,26
6

Prezidentské volby 2012

[editovat | editovat zdroj]
Předvolební shromáždění v Toulouse

Kandidátem Levicové fronty na úřad prezidenta se stal Jean-Luc Mélenchon, vedoucí činitel Levicové strany a bývalý člen Socialistické strany. Ještě na začátku roku 2012 se pro něj v průzkumech veřejného mínění vyslovalo zhruba 6% voličů, v dubnu se jeho preference zvýšily až na 16 % dotázaných. Jeho volební kampaň byla provázena radikální rétorikou vůči politické elitě i systému V. republiky. Předvolební mítinky se dočkaly masové návštěvnosti: "pochodu za VI. republiku" se na Place de la Bastille v Paříži účastnilo až 120 000 lidí, desítky tisíc se jich sešly také v Lille, Toulouse a Marseille. Dopisem mu vyjádřil podporu ekvádorský prezident Rafael Correa.

V samotné prvním kole voleb však skončil Mélenchon až na čtvrtém místě, přičemž ho předběhla Marine Le Pen, kandidátka radikálně pravicové Národní fronty. Získal 3 985 298 hlasů, tj. 11,11 %. Před druhým kolem vyzval k volbě socialisty Hollanda.

Volby do Národního shromáždění 2012

[editovat | editovat zdroj]

Volby do Národního shromáždění nenaplnily očekávání nabytá po prezidentských volbách. V prvním kole získali kandidáti Levicové fronty celkem 1 792 923 hlasů, tedy jen 6,91 % (oproti 13,60 % hlasů pro Národní frontu). Zklamáním byla zejména přímá porážka vůdčího představitele Mélenchona radikálně pravicovou kandidátkou Marine Le Penovou v Pas-de-Calais. Kandidát FG obdržel 21,46 % hlasů a nepostoupil kvůli nízké voličské účasti do druhého kola (Le Penová se kvalifikovala z prvního místa s 42,26 % hlasů).

Do druhého kola postoupilo celkem 19 kandidátů FG. V patnácti případech se jejich soupeřem stal jiný levicový kandidát, ve třech kandidát pravice a v jednom kandidát Národní fronty. V součtu obdrželi 249 525 hlasů (tj. 1,08 %) a uspěli v deseti soubojích. V porovnání s volbami v roce 2007 tak radikální levice v součtu oslabila, prezidentská většina okolo Socialsitické strany není závislá na jejích hlasech, jak se o tom před volbami uvažovalo.

Zástupci Levicové fronty se nestali součástí vlády Jean-Marca Ayraulta.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]