František Udržal
František Udržal (3. ledna 1866 Dolní Roveň[1] – 25. dubna 1938 Praha[2]) byl český politik, meziválečný československý ministerský předseda a ministr národní obrany.
Život
[editovat | editovat zdroj]Mládí a studium
[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v české statkářské rodině. Jeho otec František Udržal starší byl dolnoroveňským starostou a okresním zastupitelem v holickém okrese. V letech 1883–1886 studoval na hospodářské akademii v Táboře a posléze strávil ještě dva semestry studia na zemědělské univerzitě v Halle. Po vojenské službě v rakousko-uherské armádě se stal záložním důstojníkem.[3]
Mladočeským a agrárním politikem za Rakouska-Uherska
[editovat | editovat zdroj]Roku 1894 převzal rodinné hospodářství v Dolní Rovni na Pardubicku. Od počátku 90. let 19. století se též začal politicky angažovat na Pardubicku. Nejprve se podílel na činnosti mladočeské strany, později České strany agrární, v níž již v roce 1906 patřil mezi hlavní politiky.[3]
Ve volbách roku 1897 byl (za mladočechy[4]) zvolen poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor) za všeobecnou kurii v Čechách, obvod Chrudim, Pardubice atd. Opětovně byl za stejný obvod zvolen ve volbách roku 1901.[5] V roce 1903 se ovšem rozešel s mladočechy a nadále působil v Říšské radě coby nezávislý zákonodárce.[4] Mandát ve vídeňském parlamentu obhájil ve volbách roku 1907 konaných již podle rovného volebního práva, po zrušení kurií (nyní již za Českou agrární stranu[4], volební obvod Čechy 059). V parlamentu usedl do frakce Klub českých agrárníků. Mandát obhájil ve volbách roku 1911 za stejný obvod. Během XXII. zasedání v letech 1917–1918 byl místopředsedou Poslanecké sněmovny Říšské rady. V parlamentu setrval do zániku monarchie v roce 1918.[5]
Byl rovněž poslancem Českého zemského sněmu, podle jednoho zdroje od roku 1898,[4] v dobových zápisech ze schůzi sněmu ale je uváděno, že nastoupil v doplňovacích volbách roku 1899. Zastupoval kurii venkovských obcí, obvod Rakovník, Křivoklát, Nové Strašecí, Louny.[6] Mandát zde za mladočechy obhájil v řádných zemských volbách roku 1901.[7] Rezignoval roku 1903.[8]
Zatímco Antonín Švehla jako předseda strany se orientoval na politickou práci v Čechách, Udržal byl hlavním parlamentním řečníkem.[4] Za světové války pobýval coby parlamentní politik většinou ve Vídni, udržoval kontakty s domácím odbojem a poskytoval mu informace. V závěru existence monarchie se roku 1918 stal členem Národního výboru československého.[3][4]
Československým poslancem a senátorem
[editovat | editovat zdroj]Jeho politická kariéra vyvrcholila po vzniku samostatného Československa. V samotný den vyhlášení nezávislého státu ovšem ještě pobýval ve Vídni, do Prahy nicméně dorazil ještě toho dne. Jako předseda prozatímního branného výboru Národního výboru se podílel na převzetí moci v Praze, když neutralizoval pražské velitelství rakousko-uherské armády vedené podmaršálkem Kestřankem. Zneškodnil také plány vojenského velitele v Litoměřicích podniknout pacifikační vojenskou akci proti Praze. Převrat tak proběhl bez násilí.[4]
V letech 1918–1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění.[9] Pak byl dlouhodobě poslancem Národního shromáždění ČSR, kam byl opakovaně zvolen v parlamentních volbách v roce 1920, parlamentních volbách v roce 1925 a parlamentních volbách v roce 1929 a kde zasedal až do roku 1935.[10][11][12] Pak ještě po parlamentních volbách v roce 1935 usedl na křeslo senátora Národního shromáždění, kde setrval do prosince 1937, kdy rezignoval a nahradil ho Josef Stržil.[13] Dlouhodobě byl předsedou poslaneckého a senátorského klubu agrární strany.[4]
Ministrem národní obrany a předsedou vlády
[editovat | editovat zdroj]Nejvýznamnější ale byly jeho vládní funkce. Od 26. září 1921 do 9. prosince 1925 byl československým ministrem národní obrany ve vládě Edvarda Beneše a první vládě Antonína Švehly. Na tento ministerský post se vrátil znovu v období od 12. října 1926 do 16. září 1929 ve třetí vládě Antonína Švehly.
Mezitím již od 1. února 1929 – do 29. října 1932 byl československým ministerským předsedou dvou po sobě jdoucích kabinetů (první vláda Františka Udržala, druhá vláda Františka Udržala). V rámci agrární strany patřil mezi výrazné představitele takzvaného prohradního křídla. Právě to přispělo k jeho nucenému odchodu z funkce předsedy vlády, protože ve vlastní straně nebyla jeho orientace přijímána. V zákulisí proti němu vystupovali konzervativněji a pravicověji naladění agrární předáci jako Rudolf Beran, Josef Vraný nebo František Staněk. Sám Udržal svou koncepci obhajoval s tím, že „buď budeme mít partaje, nebo republiku.“[4]
V roce 1937 se ze zdravotních důvodů stáhl z aktivní politiky.
Rodina
[editovat | editovat zdroj]František Udržal byl ženat s Marií, roz. Pýchovou (20. prosince 1883 – 27. srpna 1951).
Nejstarší Udržalova dcera Marie (28. května 1903 – 30. srpna 1990), od roku 1930 provdaná za Josefa Žďárského (chemika a vysokoškolského pedagoga), byla osobní sekretářkou dcery T. G. Masaryka Alice Masarykové v její funkci předsedkyně Československého červeného kříže.
Udržalův syn JUDr. Ing. Jiří Udržal (28. května 1904 – 10. dubna 1971) byl pracovníkem firmy J. A. Bati, po druhé světové válce proti němu svědčil před Národním soudem.
Dcera Jarmila (10. dubna 1907 – 30. listopadu 1986) se v roce 1928 provdala za hoteliéra a pozdějšího protinacistického odbojáře Arnošta Košťála.[14] Jejich vnuk Štěpán Bekárek byl v letech 1999–2015 ředitel Arcibiskupského gymnázia v Kroměříži, v letech 2020 a 2024 byl za KDU-ČSL zvolen zastupitelem Zlínského kraje, po parlamentních volbách 2023 se stal prvním náhradníkem v rámci koalice SPOLU.
Nejmladší Udržalova dcera Libuše (8. července 1908 – 16. září 2000) si v roce 1930 vzala Břetislava Morávka, osobního tajemníka Františka Udržala ve funkci ministra národní obrany a pozdějšího tajemníka předsedy protektorátní vlády Aloise Eliáše.
V roce 1905 se Udržalovou schovankou stala jeho příbuzná Marie Horáková (1892–1969), která u Udržalů v Dolní Rovni během 1. světové války také bydlela. V roce 1918 jí František Udržal vystrojil svatbu s Antonínem Hoffmanem, inspektorem českého odboru zemědělské rady království Českého.
Ze strany Marie, roz. Pýchové žijí též příbuzní. Avšak po smrti Františka Udžala a pozdější perzekuci se rodinné vazby postupně přetrhaly. Prapraprasynovec Vilém Štěpán Prokopík je aktivní v zkoumání jeho Historie.
Pohřben je na hřbitově v Horní Rovni.[15]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1850-1866 v Dolní Rovni, sign.525, ukn.2707, str.227. Dostupné online
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Matěje v Dejvicích, sign. DEJ Z12, s. 61
- ↑ a b c František Udržal [online]. vlada.cz [cit. 2013-05-15]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 561.
- ↑ a b Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1895skc/3/stenprot/003schuz/s003002.htm
- ↑ Seskupení poslanců sněmu král. českého. Národní listy. Říjen 1901, roč. 41, čís. 289, s. 2. Dostupné online.
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1901skc/1/stenprot/028schuz/s028002.htm
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2013-05-15]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2013-05-15]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2013-05-15]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2013-05-15]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2015-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-15.
- ↑ http://www.valka.cz/clanek_12137.html
- ↑ Ivo Šťastný. Hrob František Udržal a kenotaf Václav Udržal [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2020-12-07]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- CHARBUSKÝ, Miloš: František Udržal 1866 - 1938. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2002. ISBN 80-7194-474-2.
- L. Morávková-Udržalová, Naše Roveň. Praha : Vyšehrad 1998 (Vzpomínky dcery F. Udržala)
- Ottův slovník naučný, heslo Udržal. Sv. 26, str. 16
- ROKOSKÝ, Jaroslav; URBAN, Jiří. František Udržal (1866-1938). Sedlák a politik. Praha: Vyšehrad, 2017. 288 s. ISBN 9788074296338.
- VONDRA, Roman. František Udržal: (1866-1938). Historický obzor, 2007, 18 (9/10), s. 226-230. ISSN 1210-6097.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Udržal na Wikimedia Commons 
Osoba František Udržal ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Udržal
- František Udržal – životopis na stránkách Úřadu vlády České republiky
- Předsedové československých vlád
- Českoslovenští ministři národní obrany
- Senátoři československého Národního shromáždění
- Poslanci československého Národního shromáždění
- Poslanci rakouské Říšské rady
- Poslanci českého zemského sněmu
- Členové Republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu
- Členové Sokola
- Mladočeši
- Českoslovenští politici české národnosti
- Narození 3. ledna
- Narození v roce 1866
- Úmrtí 24. dubna
- Úmrtí v roce 1938
- Čestní občané města Hořic
- Čestní občané města Pardubice