Přeskočit na obsah

František Parmský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Parmský
vévoda z Parmy a Piacenzy
Portrét
Doba vlády11. prosince 169426. února 1727
Narození19. května 1678
Parma, Parmské vévodství
Úmrtí26. února 1727 (ve věku 48 let)
Parma, Parmské vévodství
PohřbenSvatyně Santa Maria della Steccata
ManželkaDorotea Žofie Falcko-Neuburská
RodFarnese
OtecRanuccio II. Farnese
MatkaMarie d'Este
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Parmský (19. května 1678, Parma26. února 1727, Parma) vládl od roku 1694 jako sedmý vévoda z Parmy a Piacenzy z rodu Farnese. Oženil se s vdovou po svém bratrovi Doroteou Žofií Falcko-Neuburskou, aby se vyhnul vracení jejího věna, omezil výdaje vévodského dvora, obrovské za jeho otce a předchůdce Ranuccia II. a zabránil okupaci parmského vévodství během válek o španělské dědictví.[1][2]

Vévoda, navzdory jeho snahám, aby vše bylo jinak, viděl, že Parma ke konci války byla prohlášena lénem milánského vévodství, rakouské provincie v Itálii.[3] Jeho neschopnost mít potomky v kombinaci s neplodností jeho bratra a nástupce Antonína vedla v roce 1731 k nástupu na vévodský trůn syna jejich neteře, španělské královny, dona Karla.

František se narodil jako syn parmského vévody Ranuccia II. a jeho druhé manželky Marie d'Este. Vévodou se stal po smrti svého otce 11. prosince 1694 ve věku 16 let.[4] Ranuccio zanechal Parmu, malé, vnitrozemské severoitalské vévodství s malým politickým významem, zadluženou, především kvůli svému extravagantnímu dvoru. Proto raději, než aby vracel věno jejímu bratrovi, falckému kurfiřtovi, oženil se František s vdovou po svém bratru Eduardovi, Doroteou Žofií Falcko-Neuburskou.[1]

V roce 1700, po smrti španělského krále Karla II. bez potomků, vypukly mezi Francií a Habsburskou monarchií války o španělské dědictví. František, ve snaze udržet cizí jednotky mimo své vévodství, přijal politiku neutrality; Evžen Savojský však přesto obsadil část území rodu Farnese. Když si František stěžoval císaři Leopoldovi, v jehož službách Evžen sloužil, císař odpověděl, že bude později řádně odškodněn.[5] Ke konci války Rakousko, kterému nyní vládl Leopoldův syn Josef I., nerespektovalo svůj slib reparací a v rámci konkordátu s církví prohlásilo Parmu za své léno.[3]

S pomocí Giulia Alberoniho František v roce 1714 provdal svou neteř a nevlastní dceru Alžbětu za španělského krále Filipa V., který pocházel z francouzského královského rodu Bourbonů.[6][7] František chtěl, aby se Alžbětin nejstarší syn Karel stal, v případě úmrtí Františkova bratra a nástupce Antonína, parmským vévodou. František se proto pokusil odradit Antonína od sňatku a udržení jeho linie; plán fungoval po celou dobu Františkova života.[8] Přesto, že se Antonín v roce 1728 oženil s Enrichettou d'Este, zemřel v roce 1731 bezdětný. Synovec Karel se tak stal parmským vévodou. O několik let později však Parmu opustil, protože se stal neapolsko-sicilským králem a odešel do neapolského království. S sebou odnesl všechny poklady rodu Farnese.[9]

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
Alessandro Farnese
 
 
Ranuccio I. Farnese
 
 
 
 
 
 
Marie z Guimarães
 
 
Odoardo I. Farnese
 
 
 
 
 
 
Giovanni Francesco Aldobrandini
 
 
Markéta Aldobrandini
 
 
 
 
 
 
Olimpia Aldobrandini
 
 
Ranuccio II. Farnese
 
 
 
 
 
 
Ferdinand I. Medicejský
 
 
Cosimo II. Medicejský
 
 
 
 
 
 
Kristina Lotrinská
 
 
Markéta Medicejská
 
 
 
 
 
 
Karel II. Štýrský
 
 
Marie Magdalena Habsburská
 
 
 
 
 
 
Marie Anna Bavorská
 
František Parmský
 
 
 
 
 
Cesare d'Este
 
 
Alfons III. d'Este
 
 
 
 
 
 
Virginie Medicejská
 
 
František I. d'Este
 
 
 
 
 
 
Karel Emanuel I. Savojský
 
 
Isabela Savojská
 
 
 
 
 
 
Kateřina Michaela Španělská
 
 
Marie d'Este
 
 
 
 
 
 
Alessandro Farnese
 
 
Ranuccio I. Farnese
 
 
 
 
 
 
Marie z Guimarães
 
 
Marie Kateřina Farnese
 
 
 
 
 
 
Giovanni Francesco Aldobrandini
 
 
Markéta Aldobrandini
 
 
 
 
 
 
Olimpia Aldobrandini
 

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Francesco Farnese, Duke of Parma na anglické Wikipedii.

  1. a b SOLARI, Giovanna. The House of Farnese: A Portrait of a Great Family of the Renaissance. New York: Doubleday, 1968. Dostupné online. OCLC 610395429 S. 259. (anglicky) [dále jen The House of Farnese]. 
  2. ARMSTRONG, Edward. Elisabeth Farnese: "The Termagent of Spain". New York: Longmans, Green, 1892. Dostupné online. S. 1. (anglicky) [dále jen Elisabeth Farnese]. 
  3. a b Elisabeth Farnese, s. 6.
  4. The House of Farnese, s. 258.
  5. The House of Farnese, s. 262.
  6. Elisabeth Farnese, s. 7.
  7. The House of Farnese, s. 270–271.
  8. ACTON, Harold. The Bourbons of Naples (1734–1825). London: Methuen, 1956. Dostupné online. S. 13. (anglicky) [dále jen The Bourbons of Naples]. 
  9. The Bourbons of Naples, s. 28.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce:
Ranuccio II.
Znak z doby nástupu Vévoda z Parmy a Piacenzy
František
16941727
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Antonín