Bitva u Worringenu

Bitva u Worringenu
	konflikt: Válka o dědictví limburské
	Obraz z bitvy
Trvání	5. června 1288
Místo	Worringen, dnes část Kolína nad Rýnem
Souřadnice	51°2′33″ s. š., 6°53′16″ v. d.
Výsledek	rozhodné vítězství brabantského vévody a jeho spojenců nad kolínským kurfiřtem-arcibiskupem Limburské vévodství připadlo Brabantskému vévodství; město Kolín nad Rýnem se de facto stalo nezávislým na kurfiřtství; vymření jedné generace Lucemburků;
Strany
Kolínské kurfiřtství; Geldernské hrabství; Lucemburské hrabství; Panství Ligny; Nasavské hrabství; Plettenbergové; Hülchratské hrabství; Tomburské panství	Brabantské vévodství; město Kolín; Hrabství Berg; Hrabství Marka; Loonské hrabství; Jülišské hrabství; Teklenburské hrabství; Waldecké hrabství; Ziegenhainské hrabství; Viandenské hrabství
Velitelé
Siegfried II. z Westerburku; Reginald I. z Geldernu; Jindřich VI. Lucemburský †; Waleran I. z Ligny; Adolf Nasavský; Dětřich Luf II.	Jan I. Brabantský; Adolf VIII. z Bergu; Eberhard II. z Marku; Arnold V. z Loonu; Walram z Jülichu; Otto III. z Teklenburgu; Otto I. z Waldecku; Gottfried VI. ze Ziegenhainu; Geoffrey I. z Viandenu
Síla
asi 4 200 mužů	asi 4 800 mužů
Ztráty
asi 1 100 mužů	asi 40 šlechticů a neznámý počet pěchoty
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bitva u Worringenu byla bitva, kterou vyvrcholil spor o Limburské vévodství. Odehrála se dne 5. června 1288 u obce Worringen, dnes části Kolína nad Rýnem.

Předvečer bitvy

V roce 1282 zemřel limburský vévoda Walram a o rok později (1283) také jeho bezdětná dcera a dědička Irmgarda Limburská. Vévodou se tak se souhlasem Rudolfa Habsburského stal Reinald z Geldernu, Irmgardin manžel. Jelikož se vévodství nacházelo na obchodní cestě spojující Bruggy s Kolínem nad Rýnem, přitahovalo zájem feudálů z okolí, především pak vévody Jana Brabantského a kolínského arcibiskupa Siegfrieda z Westerburgu. Území si však nárokoval také hrabě Adolf z Bergu, jenž svůj nárok prodal vévodovi z Brabantu. K prvním soubojům došlo v letech 1283-1288. V této době se také vytvořily koalice jednotlivých stran. Reinald z Geldernu na svoji stranu získal hraběte Jindřicha VI. Lucemburského a podporovali jej také Adolf Nassavský, Walram z Valkenburgu a flanderský hrabě Vít z Dampierre. Proti nim stáli Jan Brabantský, hrabata z Kleves, Jülichu, Loonu a Teklenburgu, lutyšský biskup Jan Flanderský a Floris V. Holandský.

V roce 1288 vypuklo v Kolíně nad Rýnem povstání proti arcibiskupovi. Měšťanům jel pomoci Jan Brabantský a při té příležitosti oblehl Worringen ovládající dopravu na Rýně. Brzy poté sem dorazili také jeho spojenci. Kolínský arcibiskup se spojenci shromáždili armádu u Neussu a dne 4. června dorazili k Brauweileru. Zde bylo, pravděpodobně pod tlakem Lucemburků, rozhodnuto o pokračování z Worringenu. Dne 5. června arcibiskup exkomunikoval Jana Brabantského.

Složení armád a další účastníci

Kolínský arcibiskup a jeho spojenci

Vrchním velitelem této koalice, čítající asi 4 200 mužů (z toho 2 300 těžkooděnců) byl Siegfreid z Westerburgu. Pravé křídlo představovali první šik, hotovost arcibiskupa a seržanti, kterým veleli kolínský arcibiskup a Adolf Nasavský. Střed představoval druhý šik těžké jízdy a seržanti z Lucemburska, přičemž zde byli Jindřich VI. Lucemburský, Walram Lucemburský a jejich spojenci a také Walram z Valkenburgu. V levém křídle pak byl třetí šik těžké jízdy, seržanti Geldernu – velitelé Reinald z Geldernu a Dětřich z Moers – a také rytíři Plattenbergů.

Účastníci

Siegfried II. z Westerburku – kolínský arcibiskup a kurfiřt (1275-1297)
Reginald I. z Geldernu – manžel Irmgardy z Limburka
Jindřich VI. Lucemburský – lucemburský hrabě (1281-1288)
Walram Lucemburský – bratr Jindřicha, pán z Ligny
Jindřich z Houffalize – levoboček Jindřicha V. Lucemburského
Balduin Lucemburský – levoboček Jindřicha V.
Mikuláš ze Septfontaines – vazal Jindřicha VI.
Dětřich z Ulmen – vazal Jindřicha VI.
Ferry ze Sierck – vazal Jindřicha VI.
Jan z Raville – vazal Jindřicha VI.
Adolf Nasavský – nasavský hrabě, pozdější německý král (1292-1298)
páni z Plettenbergu – vestfálský šlechtic
Walram z Valkenburgu a z Monschau – švagr Rainalda z Geldernu
Dětřich z Kleve – hrabě z Kleve (1275-1305)
Walram z Jülichu
Dětřich III. z Moers
Jindřich z Westerburgu – arcibiskupův bratr
Ludvík z Hammersteinu – vazal arcibiskupa
Jan z Rheinecku – vazal arcibiskupa
Heřman z Vorstu – vazal arcibiskupa
Jindřich z Ossendorfu – vazal arcibiskupa

Vévoda Jan Brabantský a jeho spojenci

Také na vévodově straně se bitvy zúčastnilo asi 4 200 mužů, z toho 2 200 těžkooděnců a 2 000 pěších. Až 1 500 mužů představovala kolínská milice. První šik těžké jízdy byl umístěn ve středu a tvořili jej vazalové Jana z Brabantu. Pravé křídlo představoval druhý šik těžké jízdy a seržanti z Brabantu, přičemž zde byli hrabata Walram z Jülichu a Arnold VI. z Loozu, pánové Fridrich z Reifferscheidu, Jindřich z Wildenbergu, Gerhard z Jülichu, Jan Schevard z Rode, Gerlach z Dollendorfu, Heřman z Thombergu, Jan z Bedburu, pán z Greifensteinu, hrabě z Virneburgu a hrabě z Weilnau. Na levém křídle se pak nacházel třetí šik těžké jízdy, kolínské milice a sedláci z Bergu. Umístěni sem byli hrabata Eberhard z Marku a Adolf z Bergu, Simon z Tecklenburgu, Ota z Waldecku, Gottfried z Ziegenheimu a Jindřich z Windecku, bratr Adolfa z Bergu.

Účastníci

Jan I. Brabantský – brabantský vévoda (1267-1294)
Gottfried z Brabantu, pán z Aarchotu – Janův bratr
Adolf V. z Bergu – hrabě z Bergu
Eberhard z Marku – fojt v Essenu
Gerhard z Jülichu – bratr Walrama z Jülichu
Rasso VII. z Gavre – vazal Jana I., z Vlámska
Arnold z Loonu (Loozu)
Ota IV. z Teklenburgu
Ota I. z Waldecku
Gottfried VI. ze Ziegenhainu
Gottfried I. z Viandenu (též z Grimberghenu a Perwez)
Jindřich I. z Virneburgu – hrabě z Virneburgu (1242-1289)
Jindřich III. z Boutershemu – truksas
Jan z Arkel – Janův vazal
Vilém z Pipenpoy – Janův vazal
Dětřich z Geyelnkerke – Janův vazal
Štěpán Ittre – Janův vazal
Arnold z Diest – Janův vazal
Arnold z Ysshe – Janlův vazal
Egidius z Humbeeku – Janův vazal
Dětřich z Rochefort-Walcourt – Janův vazal
Vilém z Antoing – Janův vazal
Walther VII. z Malines – Janův vazal
Robert z Grimberghen – Janův vazal
Arnold z Walhain – Janův vazal

Další účastníci

Jan van Heelu – účastník bitvy a kronikář, který o ní sepsal kroniku
Walther Dodde – snad mnich, který údajně velel sedlákům z Bergu. Po ústupu je měl dokázat znovu sjednotit a vést proti křídlu arcibiskupa. Pravděpodobně byl členem řádu německých rytířů

Průběh bitvy

Ještě chvíli před bitvou proběhl poslední neúspěšný pokus o smír, vedený bratry z řádů německých rytířů. Předvoj arcibiskupovy armády postupoval podél Rýna a zastavil se nedaleko vojska hraběte z Bergu, který na to reagoval žádostí o pomoc od Jana Brabantského. Taktickým velitelem vévodovy armády byl vybrán hrabě z Virneburgu, jenž radil vyčkat, jelikož očekával rozpad arcibiskupovy armády. Mezitím došlo k sešikování lucemburské bataille a armády hraběte z Geldernu a vytvoření dlouhé linie. Následně se armády k sobě přibližovaly, až arcibiskupova armáda ztratila formaci. V té chvíli Rasso z Gavre chybně rozkázal zaujmout řídkou linii, na což reagoval Liebrecht z Dormaal rozkazem zaujmout těsnou linii. Vzápětí Heřman z Haddemale a Berroot z Halloy naléhali na Jindřicha Lucemburského, protože ani jejich armáda nebyla správně sešikovaná. V té chvíli došlo k prvním srážkám jezdectva, kterému na vévodově straně veleli Franbach z Bingelenu, Arnold z Yssche a laický bratr Arnold (bratr pána z Heusdenu). Ze strany arcibiskupa pak útočila korouhev Schavedriesů na nepřátele z rodů Witthems a Mulrepas.

Část vévodovy armády – družina pánů Kuika, Arkela a Heusdena – se dostala pod tlak, takže jim přišli na pomoc další brabantští rytíři. Arcibiskupovy jednotky, vedené Geldernem a arcibiskupem, následně na křídlech obklíčily nepřátelskou armádu. Část Geldernovy armády (vedená Reinierem z Ezelem) začala rabovat v táboře, čehož využily armády Looze a Jülicha. Uprostřed se Jindřich Lucemburský pokoušel probojovat k vévodovi, ale kvůli statečně bojujícím jednotkám Geraarda z Wezemaala, Viléma z Pipenpoi a Gillesa Buzega se mu to nepodařilo. Dokázal pouze prorazit formaci Oesseninců z Arden, ovšem dál se nedostal. Téměř se mu nepodařilo dostat se zpět, protože byl zatlačen Gottfriedem z Brabantu. Vévodu mezitím Walter z Wezu poranil do ramene a následně brabantští přišli o svoji korouhev, když padl Raas z Grezu, ovšem vzápětí ji opět vztyčili Claas z Ouden a Walter z Capellenu. Vévoda navíc přišel o koně, a proto se musel pro nového dostat pěšky přes bojiště za Arnoldem van der Hofstatem. Následně podnikl se skupinou 20 jezdců útok na lucemburskou korouhev. Jindřichova družina se tak ocitla odříznuta od zbytku armády, navíc mu zranili koně. Když se na něj snažil vrátit, zabil jej Wouter van den Bisdomme.

Arcibiskup se mezitím snažil dostat přes Gottfrieda Brabantského a bratry ze St. Pol na levém křídle vévodovy divize, přičemž arcibiskupovu korouhev vedl Adolf Nasavský. Postupně se do boje zapojili také nespokojení nevolníci z Bergu a kolínská milice. Nevolníci se do bitvy zapojili velmi aktivně, ovšem nedokázali rozeznat spolubojovníky od nepřátel. Milice se dala na ústup, ale o chvíli později se znovu shromáždili a snad pod vedením Walthera Doddeho zaútočili na arcibiskupovy jednotky. Ten se tím dostal do obklíčení a raději se vzdal Gottfriedu Brabantskému. Jelikož se však nedokázal dostat přes mrtvé koně, musel jej nakonec před měšťany z Kolína zachránit Adolf z Bergu, který jej nechal odvézt z boje na hrad Monheim.

Jediný, kdo se stále držel, byl Geldern. Ten byl sice při útoku brabantských zajat, ale jak se zjistilo, jednalo o panoše hraběte z Loozu, který se za hraběte z Geldernu převlékl. Geldern za pomoci purkrabího Montenakenu mezitím opustil bojiště, ale čtyři vévodovi rytíři ho zajali.

Ve středu bitevního pole bojoval Walram z Valkenburgu, který odolával silnému náporu brabantských. Korouhev sice ztratil, ale podařilo se vztyčit novou a postupně shromažďovat rytíře. Mezi nimi byli i šlechtici Geldernu, kteří odmítli bitvu opustit. Při útoku však minul vévodovy jednotky a zaútočil na jednotky hraběte z Jülichu. Během boje byli oba zraněni a Walrama museli zachránit hrabě z Loozu a Arnold ze Stem, kteří mu umožnili uprchnout. V bitvě tak zůstali páni z Schavedries, kteří ovšem byli pobiti pány z Mulrepas.

Bitva tak skončila jasným vítězstvím vévodovy strany. Podařilo se jim zajmout kolínského arcibiskupa a také hraběte Reinalda I. z Geldernu. Jindřich Lucemburský v bitvě padl a spolu s ním i Walram I. z Ligny a Jindřich z Westerburgu.

Podle kroniky, kterou sepsal Jan z Heelu, padlo v bitvě na arcibiskupově straně 1100 mužů a na vévodově straně 40. Zde jsou ovšem pravděpodobně započítáni jen šlechtici, pěchoty totiž padlo větší množství.

Důsledky

Po vítězství připadlo limburské vévodství Janu Brabantskému. Kolínský arcibiskup byl povinen zaplatit výkupné a také 12 000 marek jako odškodné Bergu. Dalším důsledkem bylo získání větší nezávislosti Kolína nad Rýnem na arcibiskupství. Vládu si upevnila také hrabata z Bergu, Marku a Jülichu. Rozhodnutím Rudolfa Habsburského přišel Siegfried z Westerburgu o pravomoci říšského kancléře. Za to se Habsburkům pomstil roku 1292, kdy na říšský trůn prosadil Adolfa Nasavského.

Literatura

J. F. VERBRUGGEN: The Art of Warfare in Western Europe during the Middle Ages from the Eighth Century: From the Eighth Century to 1340, Boydell & Brewer 1997

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva u Worringenu na Wikimedia Commons
bitva na e-stredovek.cz
Die Schlacht bei Worringen, 5. Juni 1288, německy
Worringen 1288 – Entscheidung im sechs Jahre schwelenden Konflikt des Limburger Erbfolgestreits Archivováno 5. 6. 2009 na Wayback Machine., německy